2x povídka

Tak, jelikož tady píši pořád jen sliby a sliby. Rozhodl jsem se dopřát slibům vyplnění a postnout dvě krátké povídky. (Víc třeba není psát)


První povídka je Ožrala. Kdo by nepochopil smysl povídky tak se nebojte napsat, rád Vám napíši pointu.


Ožrala

Jsem tady. Určitě jsem tady. Nebo ne? Píši si pro sebe? Píši pro ostatní? To je jedno. Vše vyvrátím pro svůj neprospěch. Takový jsem. Miluji to. Víc než kohokoliv. Jsem to já. Co jsi zvolil tuto cestu. Co když najdu někoho podobného? Myslím, že mě pochopí svým smyslem a bude mi chtít pomoct. Zamiluje se do mě. Já do ní. Bude to holka. Překvapivě. Láska nás změní. Přesto všechno, ale budeme jen my dva. Budeme jen my dva. Budeme cestovat jako molekula vesmírem. Budeme chtít nalézt něco, co nikdo nepoznal. Chceme to, když zemřeme. Chceme. Musíme si pomoct za svými cíli. Chceme být nesmrtelní. Chceme se milovat na věčnost. Lze to? Lze. My to dokážeme. Naše láska bude věčná.

Umíráme. Nic pro nás není překážkou. Je věčná, přijímáme ji. Chceme, aby naše těla umřela. Chceme, abychom poznali to, co nikdo nevysvětil. Chceme najít své místo. Bude smrt dobrá? Bude. Najde se kus skládanky. Naše cesty se určitě propojí jako láska ostatních. My budeme ti, co budou psát o tom, jak bylo v ráji. Vše dokonalé, nudné. Umřít znamená nic. Život znamená zábavu.

Probouzíme se na lůžku. Ruce máme propletené jako milenci. Nevíme o sobě. Kdo jsem? Co jsem? Kde to jsem? To je cena za vykoupení? Ano…



Druhá povídka.


Sklenice

„Raz, dva, tři,“ říká můj pán. Otevírá mě. Vsunuje do mě lžičku. Vytahuje kousek ze mě. Opět mě vkládá do lednice. Je něžný. Soucítí semnou. Děkuji mu. Lepší než čekat. Kousek bude jím. Já budu prožívat jeho city. Kousek mě ho pochopí, ale já, bohužel ne. Budu od něho vzdálená daleko. Budu v lednici. 3°C to je můj úděl. Já budu pod touhle teplotou. On a kousek mně bude venku. Tam za bariérou. Budu vidět kus světa. Jsem šťastná. Jsem šťastná, že jsem mohla přenechat kus sebe do rukou světu. Tuhle oběť odevzdávám zcela při vědomí a dobrovolně.