Já jsem já. Kolik je já?
Hodně a každé je jiné.
Já je tolikrát, kolikrát v někom existuješ a každé je jiné. Které je to pravé?
To které vidíš jen ty sám. Každé ostatní "já" je tvořeno ostatními lidmi. Tak jak si tě pamatují.


Lidé se dělí na 2 druhy: Já a Zbytek.

Ahoj, všem vyprahlým, úžasným a naivním duším co jsi myslím, že můžou změnit ostatní. Přesně takový nejsem.

Když jsem se rozhodoval o čem napsat. Napadlo mě dost věcí a při tom nic.
Blog je jen a jen o ničem. Myšlenky. Chaos. Bláboly.

Nic užitečného.

Proč ho čteme?

Musíme.


Nechceme mít řád? Chceme zábavu!

Co na to říci. Všem spisovatelům, rádoby spisovatelům.
Vzkazuji: Roztočíme vše dokolečka. Popíšem si strany na našich spodárech hatmatilkou našeho myšlení. Čím blíže naše hovna jsou u zdroje tím jednodušeji budou pochopeny.

Ondra. Pro mě. Pro Vás. Pro všechny.

2x povídka

Tak, jelikož tady píši pořád jen sliby a sliby. Rozhodl jsem se dopřát slibům vyplnění a postnout dvě krátké povídky. (Víc třeba není psát)


První povídka je Ožrala. Kdo by nepochopil smysl povídky tak se nebojte napsat, rád Vám napíši pointu.


Ožrala

Jsem tady. Určitě jsem tady. Nebo ne? Píši si pro sebe? Píši pro ostatní? To je jedno. Vše vyvrátím pro svůj neprospěch. Takový jsem. Miluji to. Víc než kohokoliv. Jsem to já. Co jsi zvolil tuto cestu. Co když najdu někoho podobného? Myslím, že mě pochopí svým smyslem a bude mi chtít pomoct. Zamiluje se do mě. Já do ní. Bude to holka. Překvapivě. Láska nás změní. Přesto všechno, ale budeme jen my dva. Budeme jen my dva. Budeme cestovat jako molekula vesmírem. Budeme chtít nalézt něco, co nikdo nepoznal. Chceme to, když zemřeme. Chceme. Musíme si pomoct za svými cíli. Chceme být nesmrtelní. Chceme se milovat na věčnost. Lze to? Lze. My to dokážeme. Naše láska bude věčná.

Umíráme. Nic pro nás není překážkou. Je věčná, přijímáme ji. Chceme, aby naše těla umřela. Chceme, abychom poznali to, co nikdo nevysvětil. Chceme najít své místo. Bude smrt dobrá? Bude. Najde se kus skládanky. Naše cesty se určitě propojí jako láska ostatních. My budeme ti, co budou psát o tom, jak bylo v ráji. Vše dokonalé, nudné. Umřít znamená nic. Život znamená zábavu.

Probouzíme se na lůžku. Ruce máme propletené jako milenci. Nevíme o sobě. Kdo jsem? Co jsem? Kde to jsem? To je cena za vykoupení? Ano…



Druhá povídka.


Sklenice

„Raz, dva, tři,“ říká můj pán. Otevírá mě. Vsunuje do mě lžičku. Vytahuje kousek ze mě. Opět mě vkládá do lednice. Je něžný. Soucítí semnou. Děkuji mu. Lepší než čekat. Kousek bude jím. Já budu prožívat jeho city. Kousek mě ho pochopí, ale já, bohužel ne. Budu od něho vzdálená daleko. Budu v lednici. 3°C to je můj úděl. Já budu pod touhle teplotou. On a kousek mně bude venku. Tam za bariérou. Budu vidět kus světa. Jsem šťastná. Jsem šťastná, že jsem mohla přenechat kus sebe do rukou světu. Tuhle oběť odevzdávám zcela při vědomí a dobrovolně.

Novinky. Do guláše přidáme banány a čokoládu.

Mé novinky se budou skládat z několika chodů. Škola, ANIME, já, psaní, co mě napadne.

První novinka by měla být o škole. Já, Ondra narozen na planetě Zemi, jsem se úspěšně zapsal na vysokou školu. Má se ze mě stát smetánka dnešní společnosti za 3-6 let.





Druhá novinka, již nebude tak krátká. Začal jsem testovat titulky pro jistého překladatele, kterému fandím. Zjistil jsem, že testovat titulky je velmi náročná práce. Musíte si dát pozor na pravopis, stylistiku, grafiku, časování, překlad a další věci, které jsi neuvědomuji.

Třetí novinka. Já. Zabydlel jsem se v Praze. (Mé kuchařské umění se zhoršilo)





Čtvrtá novinka. Má povídka "Měsíc" stagnuje. Vůbec se nechce nechat dokončit. Hlavně se nebát. Při novém monitoru bude povídka opět povolná a dopíši ji. Přepsání další povídky by už nemělo být těžké. Dále jsem chtěl oznámit koncept na novou povídku, kterou napíši po povídce "Měsíc". Máte se na co těšit.

Pátá novinka. Monitor. Mám nový monitor a mohu vše plně rozvést.

Mít vše hotovo.

Cesta do Prahy s mou bagáží nedopadla zrovna nejlépe. Komplikace nastali již před půlkou cesty, kdy náš rychlík zastavil. Důvod nám nebyl oznámen. Stačilo říci zpoždění nejméně 40 minut. Venku peklo jako o závod. Okna byli samozřejmě natočená proti slunci. V kupéčku minimálně 36°. Po půl hodině nadávek nás ČD přesunuli do ultra vlaku IC. Někteří šli do 1. třídy, někteří do 2. třídy. Já měl 4. třídu. Stál jsem u hajzlu...

Příjezd do Prahy lemoval vlažný tropický vzduch. Vydal jsem se na místo setkání se sestrou. Bohužel můj orientační smysl není dobrý. Po půl hodinovém hledání místa setkání přišlo zklamání v podobě nikoho. Mobil mi nefungoval. Číslo na sestru nebo kohokoliv jsem neznal. Nevzdal jsem nic. Začal jsem si hrát s telefonem. Můj problém spočíval v telefonu. Nebral mi simku. Po dalším půl hodinovém zkoušení pomohlo profouknout trochu obvody. Mobil fungoval.

Teď jsem již trochu zabydlen. Ještě zařídit další milion věcí abych se pustil do dokončení povídek. Mít vše hotovo. Přání, které je nedosažitelné.

Tímto chci vzkázat, že povídka "Měsíc" bude mít zpoždění. Jisto jistě. Při další aktualizaci se pokusím vsunout nějakou kratší povídku jako ochutnávku.

Také bych rád poznal lidi z Prahy, nebojte se ozvat.


[Obrázek bude někdy doplněn. Zatím představte sami obrázek. Omlouvám se za zneužití Vaší fantazie]

"Měsíc" a stěhování.

Přináším aktuální informace v dějství mé práce. "Měsíc". Nebude napsán tak brzy jak jsem si myslel. Dopadlo to přesně tak, jak jsem nechtěl. Mou leností. Sic, jsem napsal dvě kratší povídky, jménem "ožrala" a "sklenice" za které se divím. Tímto chci vyjádřit, že se nevzdám a dokončím tuto povídku.

Dalším bodem jsem chtěl oznámit začátek přepisu zmíněné povídky z minulého článku do elektronické podoby. Přepisování je nuda. Proto mi vše zabere více času než se zdá.

Stěhovat se budu ve středu do Prahy. Těším se na cestu vlakem. Moje bagáž bude obsahovat celkem dost. Můj počítač a periferie, kromě monitoru. Oblečení. Na počítač použiji batoh na záda. Pro větší bezpečnost. Oblečení již ponesu v standardizovaném látkovém kufru na kolečkách.

Prach, sucho, vedro, titulková sahara. + BONUS

Musím uznat, že přišlo léto a jak se zdá, většina překladatelských skupin jsi vybrala své právoplatné volno. Není škola, je vedro, nikomu se nechce nic dělat. Musím se přiznat, že tohle se mi vůbec nelíbí. Jediné co mi zbývá je začít překládat z angličtiny, bohužel tato možnost je pro mně velice namáhavá. Díky titulkovému suchu, jsem měl možnost pozřít mnoho strašných anime. Naštěstí jsem si to vynahradil nedávno klenotem jménem "Perfect blue". Abych se dostal k pointě. Díky tomu, že není moc anime na shlédnutí tak jsem se vydal cestou mangy. Právě čtu "Mahou Sensei Negima". Musím uznat, že mě zrovna tato manga poměrně baví. 

Hlavní pointa zde:

Začal jsem psát příběhy stovky a dvou slabostí něco dodělat. Můj první fiktivní příběh vyjde opravdu brzo. Pokud nedopadnu tak jako na obrázku. Jsem v polovině jeho psaní. Abych navnadil o co jde. Jedná se mírně o psychologický román se špetkou tajemna. Pracovní název je "Měsíc", oficiální název ještě nevím.

Poté plánuji vydat další příběh, který již mám napsaný. Uvidím jaký budu mít ohlas na "Měsíc".